Neztotožňujme se tolik s naší prací

Potkávám se s tím často. Co hůř, stává se to i mně. Emoce a stres při řešení problému. Odstoupit od problému, podívat se z nadhledu a reálně zhodnotit situaci je nesmírně těžké. Raději se budeme „do krve“ hádat a obhajovat svůj postoj, protože je přece náš. Situace se možná změnila, oponent má nejspíš pravdu, ale sakra, stálo mě to už tolik úsilí a je to moje pravda, přece se neshodím před ostatními… Určitě to znáte taky.

Přemýšlel jsem co nás k takovému „iracionálnímu“ chování vede. Především za to může fakt, že se ztotožňujeme s naší prací. Pokládáme rovnítko mezi sebe a výsledky naší práce.

Zkusme příště vědomě získat odstup. Podívat se na problém s nadhledem jako by se problém netýkal nás. Je tu pouze jeden problém, jeden problém z mnoha. Vyžaduje to vědomé úsilí, ale jako u všeho, i získávání odstupu se tréninkem lepší. Zopakuji ještě jednou základní fígl: neztotožňujte se s vaší prací.

Pokud si tuto vlastnost neosvojíme, bude tu vždy stres a úzkost za každým problémem, který naruší naši nereálnou perfekcionistickou představu a to bývá velice často, takový je život.

A pak to přijde: větší radost z práce, objektivní přístup a lepší spolupráce. Z velkého problému, při kterém jsme pociťovali úzkost a strach, je najednou docela standardní problém, který je řešitelný.